středa 17. srpna 2016

Olovo a broky

Olovo projektilů, otrava olovem a náhradní hmoty

Ti z nás kteří mají v honitbě vodní plochu a věnují se lovu kachen, budou jistě pořizovat střelivo vhodné k odlovu kachen. S příchodem do prodejny určitě přijde řeč na rozdílnost brokového a ocelového náboje.
Jak to už to bývá, každý prodejce na to jde jinak. Každý prodejce se snaží prodat to co je pro něj výhodné. To ale nemusí být vhodné i pro vás. Mrkněme na to co říká literatura a oficiální sdělení firem, které na trh ocelové náboje dodávají.
     
Výzkum v Evropě a USA ukázal, že olověné broky mohou u kachen vyvolat smrtelnou nemoc saturnismus čili otravu olovem.  Ne vysloveně z broku, který kachnu zasáhne na delší vzdálenost a zachytí se pod kůží, ale v potravě. Jak všichni dobře víme, kachny berou potravu z bahna a hrubého písku a polykají olovo z projektilů, které se do jejich přítomnosti dostává při podzimních honech. Olovo poté kontaminuje orgány jako je vole či játra.

Některé země jako je například Kanada uvádí, že cca 400 000 kanadských lovců, při lovech kachen vystřílí každý rok cca 780 tun olova, následně každým rokem pozře takto volně ležící olověné broky přes 6 milionů kachen z nichž na otravu olovem uhyne 200 000 až 370 000 ptáků.  Proto bylo v roce 1997 zakázáno na celém území Kanady lovit stěhovavé ptáky. V Dánsku, zemi poseté vodními toky, bylo toto nařízení vydáno o rok dříve v roce 1996 v USA již v roce 1993.

Na základě těchto čísel sesbíraných jak v zámoří tak v Evropě, bylo rozhodnuto o hledání alternativy, která by nahradila dosud používaný oblíbený olověný brokový náboj.  V seznamu kovů, u kterých se předpokládá že může nahradit olovo figuruje na prvním místě buzmit, měkké železo, ocel, cín a zinek. Bohužel, žádná z těchto náplní nedociluje vlastností olova a bohužel se s těmito náhradami nesmiřují ani lovci a uživatelé loveckých zbraní.

Ocelové broky způsobují  i přes svou vyšší cenu, značné opotřebení hlavní. Jsou případy, že u některých starších zbraní, došlo k výraznému poškození hlavně kvůli zahrdlení, proto se používání zbraní se slabostěnnými hlavněmi nedoporučuje. Samozřejmostí je ovšem jejich dobrý technický stav a úřední přezkoušení pro náboje s ocelovými broky. Ověření (nové přezkoušení) je nutné v případě zhoršení technického stavu – např. zvýšené závěrové vůle, koroze vývrtu hlavní, po provedení některých oprav atd. Pro náboje s ocelovými broky by měly být používány jen robustnější zbraně, ne zbraně s komorami o délce 65 mm, se strmým přechodovým kuželem a raději také ne hodnotné starší kvalitní zbraně od významných puškařů. I tak je však třeba u silně zahrdlených hlavní počítat s poněkud vyšším namáháním v místě zahrdlení.

V České republice provádí zkoušení zbraní včetně brokovnic pro náboje s ocelovými broky Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva, Jilmová 759/12, 130 00 Praha 3 – Žižkov (tel.: 284 081 821, www.cuzzs.cz).

Při používání ocelových nebo jiných netoxických broků platí:

  •  nelze používat starší zbraně v horším technickém stavu nebo se slabostěnnými hlavněmi, extrémním zahrdlení apod.
  • pro zbraně v dobrém technickém stavu určené pro náboje s olověnými broky lze použít jen standardní laborace nábojů s ocelovými broky (náboje s ocelovými broky kategorie I.)
  • zvýšené laborace nábojů s ocelovými broky lze použít pouze v dostatečně pevných zbraních, které prošly zkouškou pro náboje s ocelovými broky a jsou označeny zkušební značkou ve tvaru lilie a nápisem „Steel Shot".

Tuzemské náboje SB Steel Shot splňují podmínky nábojů, které lze používat ve všech zbraních opatřených zkouškou pro náboje s broky olověnými. Výjimkou by byly broky o velikosti nad 3,25 mm. Samozřejmě by nebylo možno v běžných zbraních používat náboje označené SB Steel Shot Mgn 12x70.

Vzhledem k malé hustotě ocelového materiálu je jejich průraznost o cca polovinu menší než průraznost broků olověných. S ocelovou náplní je možno střílet bezpečně 25m na lišku či husy. Doporučení pro lov kachen a hus je pro olověnou střelu 2,75mm nebo 3,00 mm v případě ocelových je to 3,5mm nebo 4,00mm U ocelových broků můžeme zcela otevřeně předpokládat, že jejich průstřel ve zvěřině bude čistý a jejich šokový efekt na zvěři bude daleko menší.  Krvácení zvěře zasažené ocelovou náplní je daleko větší než po zásahu broku. Mysleme proto i na to jak bude námi slovená zvěř na výřadu vypadat.  Jak bylo zmíněno, používání bizmutu je záležitostí převážně lovců ze zámoří. Bizmut je kov, který se jeví jako naprosto neškodný, i když je kachnami polykán. Jeho výkonnost je lepší než u ocelových střel a současně méně poškozuje hlaveň.  Avšak jeho smrtící účinnost a penetrace kuželu bizmutových střel jsou daleko nižší ve srovnání s broky olověnými.  Cena takových bizmutových střel je stále vysoká a náboje s těmito broky bývají až 5x dražší než náboje klasické.
Pokud ještě nemáte jasno tak já již ano, myslím , že standartní úhyn kachního ptactva ať v umělém odchovu či volně žijícího osazenstva je daleko větší než úhyn z pozření olověných borků.

Každopádně v nadcházející lovecké sezoně na drobnou zvěř Vám přeji rovné broky a Lovu Zdar.
Vašek Sklenář


úterý 17. května 2016

Posed

Již jsem seděl při čekané na spoustě posedů. Za ty roky mám své oblíbené. Jsou ale posedy kam nastoupíte poprvé a s místem pro lov se teprve seznamujete. Tam kde jsou okenice pak, okenice zvedáte a jistíte za různé háčky. někde chybí šňůrky takže okenice pro otevření nejdou ani zvednout. Pak musíte imrovizovat. Někdy každé okno podpírá to druhé, a když se pak točí vítr začíná čekanou komplikovat uzavírání jednotlivých okenic. Proto po delším dumání doporučuji jít touto variantou kterou jsem pořešil na svém posedu. jednoduché, praktické! Nic se nevyklápí nahoru jak je zvykem ve většině posedů ani se nic nešoupe do stran. Hlavně tichá manipulovatelnost! Vyřešil jsem Plexi, s uchycením do ok a navrtanou uchytkou. Ukázaná platí takže fotky níže!! Oceníte vyzkoušeno

Lovu Zdar!









úterý 3. května 2016

Vulpes Vulpes

O Lišce jsme psali již zde:
http://www.myslivecky.cz/2016/01/liska-obecna-vulpes-vulpes.html
Nyní náš oblíbený e-shop začal nabízet trička s motivem lišky.




Mazanost této šelmy českých lesů nezná mezí. Tichost, rychlost, mrštnost, výborný čich a hlavně neustálá podezřívavost k terénu a okolí kolem sebe z ní dělají číslo 1 našich hvozdů. Nemá přirozeného nepřítele, kromě 4,5 broku či kule jakékoli ráže. Zbarvení v jakémkoli ročním období je pastvou pro oči a lákadlem nejednoho preparátora.


Ostatně není tomu jinak ani u mne. Propadl jsem vábení této šelmy. Jednu sezonu jsem střelil ve všech různých podobách lovu, ať již na šoulané, naháňkách, čekané přes 20 ks této zvěře.


Vulpes Vulpes je šelma, která má jediného nepřítele a tím jste Vy. Váš lov! Váš um! Vaše mazanost, rychlost, a dobrý vítr. Pokud při lovu Lišky obecné využijete i služeb svého 4-nohého kamaráda, dostává její lov úplně jiný rozměr. Ale ten, kdo z Vás již kopal, mi rozumí.


Tak na následující lov této naší šelmy, již jedině v triku Bad Badger – Vulpes Vulpes !!


http://www.badbadger.cz/trika/myslivecke-tricko-liska/


Tričko můžete objednat, na skladě v průběhu června.


Lovu Zdar!

pátek 29. dubna 2016

Rössler


Přátelé, kamarádi při svém pídění se po novinkách v dlouhých zbraních jsem narazil na pro mne méně známého výrobce loveckých zbraní Rakouskou firmu Rössler. Výhradním dovozcem těchto převážně kulových zbraní je firma Kozap z Uherského Brodu. www.kozap.cz  Jelikož neznám nikoho v mém okolí kdo by tuto zbraň užíval můžu jen doporučit odkaz na kterém se dozvíte více o produktech společnosti Rössler. Tyto kvalitní kulovnice si získali za svou krátkou prodejnost na zbrojařském trhu svůj okruh příznivců. Na trhu je zbrojovka teprve deset let. Kvalitou se řadí do průměru avšak cenově jsou velice dostupné. Jejich pořizovací cena se pohybuje kolem 20.000,- Kč.
hlaveň je kována za studena ze speciální hlavňové oceli (Walther Lothar) fixována absorbérem zpětného rázu v pažbě, konstrukce zbraně i hlavně umožňuje výměnu hlavní, délka hlavně 56 cm, Magnum ráže 61 cm
válcový závěr se šesti uzamykacími ozuby pro Titan 6, dvě řady po třech. Titan 3 se třemi uzamykacími ozuby. Závěr se uzamyká do hlavně.
zápalník je předeptnut pomocí zdvojeného vinutí, při otevíracím úhlu 60 stupňů
jednořadý násuvný zásobník na tři rány, Magnum ráže 2 rány. Varianta tzv. naháňkového zásobníku pro 5 ran, resp. Magnum ráže 2 rány.
další technické parametry kulovnice Titan
* vždy zlacená okamžiková jemná spoušť, provedení bez napínáčku přednastaveno na 990g, příp. možný francouzský napínáček s parametry 250g, resp. 1900g * posuvná pojistka v zadní části závěrového systému, třípolohová pojistka pro tzv. okamžikovou spoušť, dvoupolohová pojistka pro spoušť s napínáčkem * muška i hledí výškově, resp. stranově stavitelné s optickými vlákny * hmotnost do 2,9kg, Magnum ráže 3,0kg * délka hlavně 51cm provedení Goiser, 56cm kalibry Standard, Magnum kalibry 61cm * celková délka 103 cm, 108 cm kalibry Standard, Magnum kalibry 113 cm * montáž puškohledu weaver lišta, resp. otočná dvoudílná montáž Prim
nabídka kalibrů
TITAN 3 . . . .222 Rem. * .223 Rem. * 5,6x50 Mag.
TITAN 6 . . . .243 Win. * 6,5x55 Se * 6,5x57 * 6,5x65 * 6,5x68 * 7x64 * .270 Win. * .308 Win. * .30-06 Spr. * 7,62x39 * 8x57 IS * 8x68 S * 9,3x62 * 7mm Rem.Mag. * .300 Win.Mag. * .270 WSM * .300 WSM
Takže pokud někdo máte zkušenost nebo doporučení ozvěte se co a jak.


středa 27. dubna 2016

Malý münsterlandský ohař



Historie a současnost
O německých „jestřábích“ nebo také „ptačích“ psech nalezneme zmínky v historických pramenech již ve středověku. Byli používáni k lovu společně s dravcem – nejčastěji jestřábem. Právě tito psi dali základ chovu dlouhosrstých ohařů v Německu. Ptačí psi nebyli jednotného vzhledu, lišili se nejen zbarvením (nejčastěji byli bílohnědí, někdy i bíločerní nebo hnědí) ale i výškou.
Od poloviny 19. století se z nich postupně vyčleňovali především na obou stranách německo-holandské hranice tzv. „vřesovištní křepeláci“, kteří byli také někde označování jako „špioni“. Vyznačovali se pevným vystavováním, krátkým hledáním v členitém terénu před vůdcem a vynikající dohledávkou především pernaté zvěře. Ve vyšším věku se osvědčovali také jako spolehliví barváři a hlasiči zhaslé zvěře. Společnými znaky těchto psů byla kohoutková výška mezi 45 až 50 cm, silná kostra, „dobré osrstění“ a bílé zbarvení s hnědými plotnami výjimečně běloušovité. 
Na počátku 20. století započali němečtí chovatelé s čistokrevnou plemenitbou. V roce 1900 byla zapsána s pořadovým číslem 1 do chovné knihy první fena Flora III. Na této feně choval vrchní učitel Heitmann z Burgsteinfurtu, její potomci vytvořili tzv. Heitmannův kmen, který dal základ dnešnímu malému münsterlandskému ohaři. Kromě Heitmannova kmenu se na vzniku MMO významně podílel také Dorstenův kmen, který přinesl do chovu MMO především větší výšku (málo přes 50 cm). V třicátých letech 20. století ještě docházelo k určitému přílivu krve německých dlouhosrstých ohařů, čímž se zvětšilo rozšíření hnědých běloušů, kteří se předtím mezi MMO vyskytovali pouze sporadicky.
V Čechách jsou první zmínky o MMO již v roce 1914. V této době v příhraničních Sudetech drželi a chovali tyto malé ohaře především němečtí myslivci. Jejich vrhy byly zapisovány do německé plemenné knihy „Deutschen Jagdhundestammbuch“ (DJStB). Tito němečtí chovatelé spolupracovali i s našimi, ale převážně s rakouskými a německými myslivci a chovateli. Po vzniku samostatné Československé republiky byla v roce 1923 založena Československá myslivecká jednota (ČSMJ), jejíž nedílnou součástí bylo i založení a vedení plemenné knihy československých loveckých psů (člp.). Jejím vedením byl pověřen pan Václav Uher, pozdější spoluzakladatel „Spolku pro německé dlouhosrsté a münsterlandské ohaře“. Zpočátku uplatňovali chovatelé MMO v ČR tzv. „volný chov“, tzn., že jedinci nemuseli mít zkoušky z výkonu ani výstavu a štěňata z jednoho vrhu mohla mít jména různých počátečních písmen. Proto v roce 1935 vznikl především zásluhou pani hraběnky Pavly Kinské z Kostelce nad Orlicí „Spolek pro chov dlouhosrstých a münsterlandských ohařů“. Jeho hlavním cílem bylo dát chovu MMO jednotný ráz.
Mezi stěžejní průkopníky a propagátory chovu MMO v ČR patřil známý chovatel, tehdejší policejní strážmistr, Josef Voda ze Soběslavi, chovatelská stanice „Soběslav“. Jeho první fenka MMO, kterou lze zachytit v naší plemenné knize byla „Bělka vom Moldauherz“ (člp. 679). Tuto fenku získal již v roce 1931 a první vrh mu dala v roce 1934. Tato fena výrazně ovlivnila počátek našeho chovu MMO, byla to v podstatě jedna ze zakladatelek chovu u nás.
V šedesátých letech 20. století dosáhli malí münsterlandští ohaři velké obliby mezi myslivci a jejich počet se nebývale rozšířil. Chov MMO se stal řízeným a přistoupilo se k výrazné selekci standardu a rozvoji vloh typických pro ohaře. Hlavními oblastmi rozšíření MMO bylo okolí Prahy, Českomoravská vysočina a okolí Blanska. Stále více se o toto plemeno začali zajímat myslivci z Moravy a jiných míst naší vlasti. Zasloužilými chovateli a propagátory MMO v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století byli pan Milan Mužík, Florian Matuška a Miroslav Němec.
V současné době je v chovu MMO uplatňována tzv. liniová plemenitba, tj. každá linie vychází ze společného předka (plemeníka). V průběhu uplynulých let postupně vzniklo 7 linií. Vzhledem k malému počtu chovných jedinců v jednotlivých liniích však nelze realizovat čistou liniovou plemenitbu, proto dochází velmi často k připařování jedinců z různých linií. V posledních 15 letech došlo k význačnému přílivu cizí krve do našeho chovu nakrytím našich fen v Rakousku a SRN.
I. linie – jejím zakladatelem je Adar Hartach. Tato linie má v současnosti nejvíce chovných jedinců - 3 chovné psy a 5 chovných fen. Převážná část chovných fen a psů pochází po vynikajícím psu Erik z Malinového vršku, který úspěšně absolvoval všestranné zkoušky, MRK a MKP v ČR a mezinárodní všestranné zkoušky v SRN. Tato linie se vyznačuje klidnou povahou a snazší ovladatelností. Jeden chovný pes má běloušovité zbarvení.
II. linie – tato až do nedávna nejpočetnější linie má zakladatele v chovném psu Asko v. Lohegrund. Můžeme však říci, že všichni její současní představitelé pocházejí po chovném psu Kazan ze Sokolíčka. Je zastoupena 9 chovnými psy a 16 chovnými fenami. Vzhledem k velkému zastoupení jedinců této linie v 2. a 3. generaci u velké části populace chovných jedinců je předpoklad, že se počet chovných jedinců 2. linie opět zvýší. Tato linie se vyznačuje především bohatým osrstěním, temperamentní povahou a ostrostí.  
III. linie se rozplynula, protože nemá pokračovatele mezi chovnými psy. Představoval ji Kazan Blanzek vzešlý z krytí naší feny psem Astorem v. Rössener Jagen (bývalá NDR). Přesto najdeme ještě mnoho současných chovných jedinců, kteří mají ve 3. nebo 4. generaci  Gerona z Waldeka, posledního v chovu úspěšně nasazeného plemeníka této chovné linie.
IV. linie je odvozena od Fedora v. Hubertus Bründl, psa importovaného z Rakouska začátkem osmdesátých let minulého století. Tento chovný pes přispěl význačnou měrou k upevnění vystavování a dalších pracovních vlastností v našem chovu. Potomci tohoto psa vykazovali však méně bohaté osrstění a menší ostrost. V současné době má tato linie pouze 2 chovné psy a 3 chovné feny. Představitelkou této linie je CACIT Hera z Knížecího lesa - Klubový vítěz  roku 2000 a vítězka MVZ MMO 2000. Bohužel ani v Rakousku už tato krevní linie není zastoupena mezi chovnými psy, a tak její budoucnost je nejistá.
V. linii tvoří potomci chovného psa Astora v. Banzgau (SRN). Tato linie nemá v současnosti žádné zastoupení mezi chovnými jedinci. Pokud nebude nalezen vhodný představitel této krve v zahraničí dojde podobně jako u III. linie k jejímu zániku. Byla by to velká škoda, protože především tato krev přinesla do našeho chovu výrazné zlepšení výkonu, pevné nervy a snadnou cvičitelnost.
Teprve v nedávné době byla založena VI. linie, která je založena na krvi rakouského chovného psa  Cort v. Gipsbachl. Tato linie se vyznačuje větším počtem chovných psů 9 než je počet chovných fen 8. Jedinci této linie vykazují velmi dobrý exteriér (především potomci po Dirkovi a interšampiónce Drině z Florianova dvora). Z této linie se rovněž rekrutují poslední dva vítězové KS MVZ MMO – Asko z Rasetova dvora (2002) a Mark Buremi (2003). Nezbývá než doufat, že v budoucnu bude tato krevní linie také více rozšířena mezi fenami, aby prokázala svoji životaschopnost.
Ve stejné době jako předchozí linie vznikla také VII. linie, která je založena na krvi  Heiko v. Ottenstein Tato linie prožívá v současnosti bouřlivý rozvoj. Je zastoupena 9 chovnými psy a 17 chovnými fenami. O výrazný vzestup počtu chovných jedinců v této linii se zasloužil chovný pes Eros v.d. Mooshex, který s úspěchem absolvoval MRK a MKP. Na základě těchto výsledků byl v uplynulých 2 letech intenzivně využíván v chovu a v současnosti se již prosazují jeho potomci. Tato linie se vyznačuje velmi výrazným výkonem. Jedinci z této linie však potřebují zkušené cvičitele s „pevnou rukou“, protože se vyznačují obrovskou loveckou náruživostí a také se u nich silněji projevuje vůdcovská povaha, která někdy hraničí až s agresivitou.  
VI. i VII. linii je možno rozšířit dalším vhodným nakrytím našich fen v Rakousku nebo SRN. Je však nutno brát v úvahu výše uvedené skutečnosti a hledat pouze špičkové plemeníky, kteří budou pro náš chov opravdu přínosem.
MMO z našich chovů jsou plně srovnatelní s malými münsterlandy v SRN nebo Rakousku. Nejlépe o tom svědčí výsledky našich zástupců jak na zkouškách výkonu v ČR, tak i na mezinárodních všestranných zkouškách určených výhradně pro MMO, které se konají střídavě v ČR, SRN a Rakousku.
Z hlediska exteriéru můžeme špičku našich MMO každoročně shlédnout na Klubové výstavě, která se koná vždy v květnu v Praze. Až při spatření 20 – 25 MMO pohromadě si návštěvník výstavy může udělat nezkreslený dojem o exteriéru našich malých münsterlandů. Škoda, že se této výstavy také nezúčastňují zahraniční vystavovatelé, aby bylo možno srovnat naše psy se zahraničními chovy.
Široká základna chovných jedinců jak v SRN tak i v  Rakousku  umožňuje našim chovatelům čas od času „osvěžit“ náš chov novou krví, případně oživit určitou krevní linii, která v ČR nemá dostatečný počet jedinců. Tato mezinárodní spolupráce dává záruku, že se chov MMO v ČR nemůže dostat do situace, kdy z důvodu nedostatečného počtu vhodných chovných psů dojde k příliš úzké příbuzenské plemenitbě a postupné degeneraci našich malých münsterlandů.
Samozřejmě, že také chov MMO není prost problémů. V minulých deseti letech byla pro zařazení do chovu stanovena podmínka vyšetření na dysplazii kyčelních kloubů s nálezem 0/0 nebo nejvýš 1/1. Již dva roky mohou být do chovu zařazeni i jedinci s nálezem 2/2. Nasazení těchto jedinců v chovu je však minimální, neboť všichni zodpovědní chovatelé si uvědomují, že pouze výborný zdravotní stav chovného jedince dává předpoklad kvalitního a úspěšného potomstva. 
Na rozdíl od doby cca před 20 lety se daří odchovávat psy i feny ve standardní výšce, tj. 52 – 56 cm u psů a 50 – 54 cm u fen. Oproti MMO v SRN a Rakousku jsou však naši jedinci lehčí konstituce. Je na poradci chovu, našich posuzovatelích exteriéru a chovatelích, zda se postupně přikloníme k typu, který je v zemi původu, či zda si zachováme náš typ, který se vyznačuje lehčí hlavou  celkově jemnější konstitucí. Méně se daří zlepšit barvu oka, která je u převážné části populace (cca. 60%) světle hnědá.
Jak už bylo naznačeno v rozboru jednotlivých linií, výrazně se podařilo zlepšit lovecké vlohy, většina MMO předvádí na zkouškách z výkonu i v myslivecké praxi pevné vystavování, a také pevné nervy nejsou již mezi MMO žádnou výjimkou. Trendu zlepšujícího se výkonu MMO také odpovídají od roku 2002 zavedené přísnější podmínky pro zařazení psa do chovu. Chovatelský řád KDO požaduje pro zařazení psa do chovu absolvování VZ resp. LZ a VP minimálně ve II. ceně. 
Co říci na závěr? Malý münsterlandský ohař jako jeden z nejmenších ohařů je plemenem budoucnosti, především pro jeho nenáročnost na „ustájení“ (vzhledem ke své velikosti se hodí i do bytu) a „malou spotřebu“. Odvádí perfektní výkony zejména při lovu pernaté zvěře, zvláště jeho záliba ve vodní práci je obdivuhodná. Při klesajícím počtu drobné zvěře nacházejí stále větší uplatnění také jeho schopnosti při dosledu spárkaté zvěře. Nezbývá, než si přát, aby zastoupení MMO v České republice bylo, podobně jako v okolních státech, srovnatelné s počtem krátkosrstých ohařů a aby si naši „špioni“ zachovali své vynikající charakterové i pracovní vlastnosti a nepodlehli civilizačním tlakům, tj. aby se z nich nestali módní společenští psi, jak se tomu mnohde v Evropě již děje.
Tento článek sepsal Dr.Jiří Tesař, který ho publikoval i na titulní stránce klubu ohařů odkud je tento článek převzat. Zároveň vám zasílám odkaz na klubové stránky.


pondělí 25. dubna 2016

Velký münsterlandský ohař


Systematický chov velkého münsterlandského ohaře začal koncem 19. století. Svaz pro čistokrevný chov dlouhosrstých černobílých münsterlandských ohařů byl založen v roce 1919. V roce 1922 byl založen řízený chov a plemenná kniha a založen „Svaz chovatelů velkého münsterlandského ohaře".
Velký münsterlandský ohař má ušlechtilou protáhlou hlavu s mírným stopem, co nejtmavší oči, výše nasazené, přilehlé uši s delším osrstěním, hřbet je krátký a rovný, končetiny jsou dobře osvalené. Výška se pohybuje v rozmezí 58 - 63 cm u feny a 60 - 65 cm u psa, váha přibližně 30 kg. Srst je dlouhá, hustá a hladká. Zbarvení je vždy černobílé s většími černými plotnami nebo drobnými skvrnkami nebo černý bělouš vždy s černou hlavou. Srst vyžaduje běžnou péči s pročesáváním.
Velký münsterlandský ohař je silný a svalnatý lovecký pes ušlechtilého zjevu a značné inteligence, pracovitý a náruživý, neúnavný, při práci hlasitý. Je přiměřeně ostrý, avšak snadno ovladatelný a cvičitelný, k pánovi a rodině přátelský a vyrovnaný. Je temperamentní a živý, ale při dobrém vedení je milým a příjemným společníkem a strážcem. Potřebuje dostatek pohybu a pracovního využití.

sobota 23. dubna 2016

Maďarský ohař drsnosrstý - Viszla


Typický evropský ohař, navazující na "žluté turecké psy", zmiňované na území dnešního Maďarska už v době raného středověku. Z 15. století se dochoval první podrobnější popis psa, odpovídající dnešní vizsle. Ovšem skutečné plemeno se z ní vytvořilo až počátkem 20. století za přikřížení německých krátkosrstých ohařů, výmarských ohařů, pointrů a možná i chrtů. Cílevědomý chov začal v roce 1920, v roce 1936 byl maďarský ohař uznán FCI jako samostatné plemeno.

Popis: Středně velký, mimořádně ušlechtilý ohař s typickou krátkou, žemlově zbarvenou srstí. Hlava suchá, ušlechtilá, dobrých proporcí, s mírným stopem. Oči oválné, v barvě ladící s barvou srsti. Uši středně dlouhé, poněkud vzadu a středně vysoko nasazené, ploše přiléhající k lícím, tvaru zakulaceného V. Krk středně dlouhý, mírně klenutý, dobře osvalený, bez rušivého laloku nebo vrásek. Tělo silné, dobrých proporcí, mírně obdélníkové, s výrazným kohoutkem. Hřbet rovný, hrudní koš středně široký, dosahující až k loktům. Končetiny rovné, silných kostí, pánevní dobře osvalené. Ocas relativně nízko nasazený, středně silný, někde se ještě kupíruje. Pokud není krácen, dosahuje až k hlezennímu kloubu a je rovný, případně lehce šavlovitě zahnutý. Při pohybu je nesen do úrovně hřbetu. Pohyb pružný a elegantní prostorný klus. Srst: tvrdá, drsná, přiléhavá krycí srst dlouhá 2 - 4 cm, s hustou podsadou. Zbarvení: Různé odstíny žemlové barvy. Červené, hnědavé nebo vybledlé barevné tóny jsou nežádoucí. Ušní mohou být o něco tmavší.

Charakteristika: Pes jemného a ušlechtilého vzezření i chování, přitom silný a temperamentní. Má vynikající lovecké vlastnosti: skvělý nos, pevné vystavování, spolehlivé aportování, živá, přátelská, vyrovnaná, lehce cvičitelný. Snadno navazovat kontakt s vůdcem patří k jeho základním vlastnostem.

Zvláštní nároky: Vyžaduje citlivé a jemné zacházení, nesnáší hrubost. Potřebuje dost pohybu.

Užití: Všestranný lovecký pes pro lov v poli, na vodě i v lese, projevuje výrazný smysl pro stopu, pevné vystavování, aportování. Dobře zvládá práci v obtížném terénu i extrémní počasí Pro svou bezproblémovou povahu a přizpůsobivost je vhodný i jako společník, i pro držení v bytě.

Výskyt: V poslední době u nás velmi oblíbené, téměř módní plemeno, z ohařů zřejmě nejčastěji chované i jako společník.

Možná záměna: Od většiny ostatních hladkosrstých ohařů se liší typickou zlatou barvou a jemnější tělesnou stavbou.
pes: 22 - 30 kg, 56 - 61 cm (s možnou odchylkou 1 - 4 cm)
fena: 22 - 30 kg, 52 - 57 cm (s možnou odchylkou 1 - 4 cm)